Ze stydlína průvodkyní.

Vrhnu se i na tipy jak s nervozitou pracovat, ale všechno postupně! Nejdříve bych chtěla tímhle článkem pozdravit mého třídního ze střední, pana učitele Chmelaře, na kterého velmi často vzpomínám a děkuju mu za všechny ty zkušenosti, které mi předal.

Teď už na začátek.

První den střední školy, potím se, nikoho neznám, jsem nervózní. Do třídy vchází náš třídní učitel, úsměv od ucha k uchu a hlasitě prohlašuje: „Jsem váš třídní Chmelař a svět patří těm, co se neposerou!“. V tu chvíli jsem věděla, že jsem na správném místě.

Protože jsem se dala na obor Cestovní Ruch, bylo poměrně jasné, že mluvení před lidmi se v určitou dobu stane naším denním chlebem a nebylo tomu dlouho, než se tak opravdu stalo.

Už v prvním ročníku jsem se s kamarádkami vydala provázet na zámek Lednice, nádherné místo. A před tím, než se vydáte na svojí první oficiální prohlídku, chodíte na takzvané náslechy, v ruce máte své poznámky, text a tužku a chodíte si poslechnout zkušenější průvodce.

Naši zkušenější průvodci tam byli pouze o týden déle než my, takže o tolika zkušenostech jsme se úplně nemohli bavit. 😀 Nicméně den D musel stejně přijít a taky přišel.

A je to tady.

Sedíme v průvodcovské místnosti, venku je krásně a najednou hlásí moje jméno, jdu na to, moje první ofiko prohlídka. Beru si s sebou svoje poznámky, klepu se jako blázen a pan kasař mi hlásí 60 účastníků.

Nacházíme se v prvním obrovském sálu s tím největším a nejkrásnějším lustrem z celého zámku, stojím v rohu místnosti a přede mnou stojí právě 60 lidí, co se chce dozvědět o zámku to nejzajímavější. Zalívá mě pot.

„Jmenuju se Anička (ó, jak profesionální :D), vítám vás na zámku Lednice, který patří mezi nejnavštěvovanější zámky v České Republice, tohle je moje první oficiální prohlídka vůbec, takže se fakt omlouvám za jakékoliv chyby, ale jsem jen člověk,“ vyžbleptla jsem a prohlídka opravdu začala a skončila velkým potleskem a chválou.

Anička těsně před svou první oficiální prohlídkou zámku Lednice.

Jenže těch pár vteřin předtím, než jsem tohle řekla, ta nervozita, jak to začít, co mám dělat, jak se uvést, jak se tak nepotit, jak dýchat, jak mluvit. Je to smršť pocitů a myšlenek a na tenhle velmi konkrétní moment nikdy nezapomenu.

Tréma se ze mě pokoušela dostat to nejlepší, ale já si vzpomněla právě na větu, svět patří těm, co se neposerou. A nějaká tréma šla stranou, protože já mám tu neskutečnou možnost stát před 60 lidmi a vyprávět jim o naprosto okouzlujícím zámku. Protože já už se prostě nechci ničeho bát. Protože já jsem silná ženská, která dokáže cokoliv si zamane. A protože já na to mám!

Místo toho, abych se poddala pocitům nedostatku a nechala se smést vlnou nervozity, vědomě jsem se ponořila do sebe. Vědomě jsem se rozhodla, že tu prohlídku dám, že to zvládnu tak, jak nejlépe můžu.

Teď s ohlédnutím se zpět jsem toho zvládla mnohem víc a jsem za to moc vděčná. 🙂

Místo toho, abych se poddala pocitům nedostatku a nechala se smést vlnou nervozity, vědomě jsem se ponořila do sebe.

Ale teď už k mým tipům jak pracovat s trémou!

1. Dech

Budu se k němu možná vracet velmi často, jenže je to ohromně důležité téma. Při první prohlídce městem, kdy jsme si měli nastudovat kratičký text a předvést ho před třídou venku, jsem jaksi na dech zapomněla. Z kratičkého textu se pro mě stal nejdelší líbezbríf (němčináři prominou) na světě.

Měla jsem pocit, že omdlím, pořád jsem se jen nadechovala, ale výdech z nervozity nepřicházel. Těch pár vět se díky tomu slilo do jedné a já jsem byla ráda, že jsem to ustála.

Takže dýchejte, dýchejte až do břicha, pomalu vydechujte a před vaším výkonem se prostě prodýchejte. Váš nervový systém se uklidní.

2. Vědomí, že se vlastně vůbec nic neděje

Vám to v tu chvíli přijde, jako konec světa a možná celého vesmíru. To si s vámi hrají nervíčky a nesmyslné myšlenky, nevěnujte jim pozornost. Když si v dané situaci uvědomíme, že o nic nejde, je to o to jednodušší. Ono totiž opravdu o nic nejde, chleba nezlevní a svět se kvůli vám nepřestane točit.

3. Přiznejte barvu

Pokud máte pocit, že jakákoliv chyba v přednesu nebo v tom výstupu by vás mohla úplně sundat, publiku prostě přiznejte barvu. Připomeňte jim, že jste taky jen člověk a že za případné chyby se omlouváte.

V mnohých případech se uklidní i publikum, protože uvidí, že z vás opadla nervozita.

4. Je to jen na vás

Jak situaci vezmete nebo nevezmete za pačesy, je plně na vás. Pokud se v daných situacích rozhodujete vědomě o tom, jak se k situaci postavíte, přebíráte nad ní automaticky moc. Stavíte se z pozice ovládaného do pozice vládce.

Najednou se dějí věci PRO vás.

5. Představa neúspěchu a dokonalosti

Všechno musí být perfektní, nesmíme udělat žádnou chybu, nedej Bože, aby se nám to vůbec nepovedlo! Od školy jsme zvyklí, abychom dostali dobrou známku, nesmíme dělat chyby. To se s tou trémou pak těžko pracuje, když máme takovýhle systém naprogramovaný v hlavě. ALE! Se vším se dá pracovat.

Já jsem obrovský perfekcionista. Lidé si často neuvědomují, že je to všechno v hlavě. Na první pohled by se mohlo zdát všechno úplně v pořádku, ale ve vaší hlavě jedou myšlenky, jak to dovést do dokonalosti, která samozřejmě neexistuje.

A tak pomalu a jistě upouštím z myšlenek strachu a dokonalosti, prostě žiju a snažím se nebrat věci tak vážně. 🙂

A co představivost v praxi?

Pokud máte trému při vystupování na veřejnosti, s natáčením videí nebo děláním živých vysílání a máte pocit, že je to něco, k čemu se chcete opravdu dostat, zkuste nejdříve zapojit své známé nebo rodinu. Zkuste se nejdříve bavit před nimi a postupně ten kruh známých rozšiřujte.

Zkuste si udělat jen tak ze srandy videohovor s přáteli ve skupině nebo si pošlete navzájem videa. A jakmile z vás opadne větší míra strachu, jděte do toho naostro a zapojte svojí představivost.

Náš mozek umí obrovské zázraky a naše představivost je neomezeným zdrojem inspirace nebo třeba právě klidu. Tak až budete mít příště náladu na výstup z komfortní zóny a objeví se tréma, zkuste si před kamerou nebo v publiku představit právě rodinu a přátele.

Před nimi byste mluvili v klidu a bez nervozity, tak si ve své hlavě z obecenstva/telefonu/kamery vytvořte také své známé a sledujte, jak tréma odchází.

Moje náboženství je velmi prosté, je jím laskavost.

Dalai Lama

Prosím, buďte k sobě laskaví

Buďte na sebe laskaví, tréma není konec světa a práce s ní je pomalý proces, který bude chvíli trvat.

Všeobecně jsme na sebe hodně tvrdí, tak já vám radím úplný opak. Nikdo nejsme dokonalý. Usmějte se na sebe, obejměte se a zbytečně na sebe netlačte.

Jste úžasní už jen proto, že jste, na to nezapomínejte!

Pomáhám lidem být vidět online i offline. Provázím své klienty osobitým vystupováním, sociálními sítěmi a autenticitou. Jsem vášnivou cestovatelkou, degustátorkou dobré kávy, propagátorkou dobré nálady a řídím se motem: svět patří těm, co se nepo.. Však vy víte. :) Můj příběh si přečtěte zde >>